Vnitřní fúrie

Dnes je keltský svátek Beltain, u nás čarodějnice.Velký oheň a pro mě možnost si pro sebe rituálně něco spálit…
Moc bych si přála odhodit všechna svá souzení a odsouzení….mám svou vnitřní čarodějnici, ve smyslu nespokojené fúrie, velmi živou…hodně podkopává nohy té jemné čarodějce, něžné kouzelnici.
Pochopila jsem, že je třeba si v životě trochu stále hrát jako malá holka, nechat tu naivní a snivou stále naživu.Stejně jako muž, který když ztratí svého malého kluka uvnitř, je z něj suchý páprda.Stejně tak my , holky, ženy (podle mě), když ztratíme kontakt a cit pro tu naší dětskou část, ztrácíme část kouzla ženy.
Kouzlo malé čarodějky, co umí vykouzlit z ničeho útulno, příjemno, dobrotu, vřelé obejmutí.
Dokonce, i když jsme úplně rozsekané psychicky, emočně, umíme z naší náruče stále vyslat tak vřelé a přijímající obejmutí.
Pochopila jsem to na setkáních s vícero ženami… když dáme možnost uvolnění se a upřímnosti mezi námi, nastane dojemné pochopení beze slov.
Jsme rozmanité, co do intenzity prožívání, barvitosti našich životních příběhů, způsobu chápání okolností..ale když se dostaneme do své „přirozenosti“, odhodíme nasranost, ublíženost, nedůvěru, že „můžu mít“, sklon k sebetrestání, přísnost, automatickou obranu a uzavřenost…najednou se potkáme na „jedné bárce“….podobné touhy, podobné pochybnosti, podobné zkušenosti…vždycky cítím jak každá je kousek mého „puzzle ženy „…nejsem konzistentní, jsem proměnlivá jako roční období, během života, roku, měsíce,ale i dne…
Letošní zima byla na intenzitu prožitků velmi bohatá…opravdu jsem cítila jak se zahříváním vzduchu venku se zahřívám i já a nyní s velkým ohněm bych ráda zapálila, to co ve mně a v nás může hořet a po určitý čas nás vést…ale ne pořád, je třeba respektovat, že vzduch a prostředí se změní a s ním i my…
Moje malá čarodějka to vítá, chce si časem hrát a koupat se ve vodě, chce si pak sbírat kaštany a podzimní jablka, skákat do listí a pít čaj za oknem, když venku je liják , dělat první stopy ve sněhu..a je jí úplně jedno, jestli má blond vlasy, kolik váží, je „chytrá“….cítí a žije a baví ji to…
Čarodějnici (svou fúrii ), zkusím tedy s pomocí své čarodějky používat, využívat k vyladění svého vnitřního prožívání, když se objeví, uvědomím si, že se někde srážím, že jsem zapomněla na hvězdný prach a kouzla…když mi bude zakazovat něco příliš cítit: smutek, bolest, strach…uvědomím si, že jsem k sobě krutá, přísná a nepříjímám své slabosti…lehnu si pak do vany plné bublinek a pustím tam své slané slzy, obejmu samu sebe jemnými dlaněmi…ach….jak jsem vděčná, že máme tělo…
A kdyby mi někdo chtěl ublížit, tak svou čarodějnici velmi ráda zavolám na pomoc, pěkně s ním zamete 🙂
Potřebuji obě: čarodějku i čarodějnici…a určitě to vyvážení mi přinese nádhernou KOUZELNICI, která umí obé..a MY VŠECHNY obyčejné neobyčejné ženy, mamky, dívky, holky, sestry, dcery, kamarádky….
Krásný Beltain…