“ Tak jak sis užila svátky?“…tahle věta mě letos a nejenom letos, ale tentokrát už hodně, vyhazuje z konceptu..vlastně vůbec neumím odpovědět.
Tento rok jsem měla pocit, že jsem asi magor..přestalo mi dávat smysl proč tak zveličovat jeden den v roce a shánět kvůli němu tolik věcí…a nejlépe nových a jiných.
Přece jsou v životě jiné důležité chvíle, kvůli kterým zdaleka takhle neběháme…když se mi narodil první syn a nebo ten druhý….rozhodně se kvůli tomu nic velkého nedělo, nikdo neoslavoval, že jsme to všichni přežili, že jsme to zvládli, že se nám právě otáčí život o 360 stupňů…nebo když jsem se vrátila celá, živá a zdravá z mého delšího pobytu v Africe, když se mi povedlo udělat tlustou láskyplnou čáru za mou minulostí…když jsem opustila teplo zaměstnavatele a stoupla si na vlastní nohy…když jsem se odvážně postavila čelem nejvíc milovaným a pak jsme se znovu s veliký dojetím a přijetím znovu setkali…
…vytahuji střípky ze svého života, ale určitě najdete spoustu svých.
Nejsou tohle všechno velmi důležitá „narození“?..nezasloužili bychom si dárek a dobrou večeři s přáteli a nebo jen tak sami pro sebe v dobré restauraci?.
Nejvíc mě pak dostala hláška jedné holčičky, která, když zjistila že moji kluci dostali k vánocům jen jeden dárek : zakrslého králíka (pro mě veliký životní krok ;-)):…“ a to jste zlobili, že máte jenom jeden dárek?“…takže, co předáváme dál?…MNOŽSTVÍ..hodnotu má v našem životě množství hmotných darů?Nádhera a lesk vyšperkovaného příbytku? Výška stromu?Množství chodů a množství lidí (kteří možná spolu (pokud by byli k sobě upřímní) ani být nechtějí) u stolu?Množství vtipných historek jak sháníme dárky ještě 24.12. a nebo jak jsme úžasné a máme dárky zabalené už v létě? Obrovské množství jídla a alkoholu, ze kterých pak i zvracíme?
Mám pocit, že po čtyřítce jsem dostala ránu po hlavě..děsně se mi zatmělo a teď zírám…mám pocit jako bych prožívala dva světy současně…jeden, co si v něm připadám „normální a zapadám“, ale není mi v tom dobře a druhý, který mě tlačí dělat věci jinak, ale občas si přijdu jako magor…naštěstí to vypadá, že nás žije dva životy vícero…je to vlastně dobrodružství…moc netuším jak se to bude vyvíjet, ale jedno vím jistě : už vnímám nesmyslné tlaky dělat „blbosti“, abych „zapadla“. Čím dál víc pochybuju, že já jsem „ulítlá“…moje mini oslava vánoc, jeden den, jeden dárek a taková spousta radosti…žádná veliká rodina, ale opravdu čistá láska..tohle je „ulítlé?“
A těším se na další „oslavy“ „narození“ s lidmi, kteří chtějí, ne kteří by měli..jakýkoli den v roce..bez humbuku kolem, ale s velikou radostí , vášní apulzující krví uvnitř těla, protože mi to dává smysl a je to moje a nevadí jak to mají druzí…těším se na další odhazování tlaků a uvolňování sebe z „normalizace“
Humor, srandu, legraci, nadhled….a taky pochopení, neodsuzování, velkorysost…přátele, opravdové přátele..odvahu….lásku, zdraví
Štavnatý rok 2019 🙂